Jistému panu Rodgersovi jednoho krásného, slunečného dne utekl krásný hřebec, plemene Azteca, Saratos. Saratos byl 153cm vysoký. Měl tmavěhnědou srst a pískovou hřívu a ocas. Na čele měl malou roztomilou hvězdičku a podkolenky na předních nohách. Toulal se po okolí, domů se mu nechělo, protože u pana Rodgerse neměl moc dobře, měl sice vše na si mohl vzpomenout, ale chyběla mu láska. Láska k jínému koni, byl totiž sám. Tak se rozhodl v řírodě nějakou tu lásku najít. První týden jse jen popásal, a když ho chtěli chytit tak rychle utekl. A do pastí se také nechyt.

Měsíc po jeho útěku spatřil v dálce zuboženou klisnu Mustanga Anastázii s bílou ststí a černou hřívou a okamžitě se do ní zamiloval. Pršelo a padaly koupy, ale Saratosovy se tenhle den zdál nejkrásnější, bodejť by ne, když našel lásku svého života. Nejdříve tam jen tak postával a pak se kní tryskem rozeběhl. Běžel a běžel, až byl 10 metrů od ní. Naklusal si, potompřešel do kroku, aby ji nevyděsil. Když k ní došel, žačal se pást, ale Anastázie se ho polekala, ale pak se k němu zase vrátila a pásli se spolu. Anastázie se poté do něho taky zamilovala. Anastázie neutekla, ale byla z domova vyhnána svýn krutým majtelem, který ji stále týral.

Po dalším měsíčním soužití uviděl Saratos v dálce cosi divného. Anastázie v té době čekala jejich první hříbátko. Stále to pozoroval. Najednou se to začalo příbližovat. Po chvíli poznal auto jeho majitele, kterému utek

Jen co přišli, pustil je pan Rodger do výběhu. Tam dováděli jako hříbata, ale Anastázie tolik ne, protože byla březí. Už za 10 měsíců se očekávalo hříbátko. Pan Rodger jim dal do výběhu seno, vodu a oves. Nechával je venku 24 hodin denně. Byli moc spokojení. Už jim nic nechybělo. Po 3 dnech od jejich nalezení šel pan Rodger na místním tyranem, aby Anastázii koupil. Místní tyran mu jí prodal za pár šupů. Teď už bylo všechno vpořádku.

Ale co šert nechtěl, Saratos dostal zápal plic, musel být zavřený v boxe... Bylo to vážné, ale ne infekční, takže tam s ním mohla bý i březí Anastázie. Rodger poznal, že i zvířata mají city a jak velké. Po dvou týdnech plných smutku, napětí, lásky a poznávání se Saratos uzdravil. Pan rodger už věděl co mu chybělo a proč utekl. Ve skrytu duše věděl, že Saratos už nnikdy neuteče, aspoň ne bez Anastázie...

Dalších pár měsíců se pan Rodger radoval ze svých dvou nádherných koní a rozhodl se s nimy trénovat Horsemanship. Oboum to šlo. Saratose trénoval i na drézuru. Byly to měsíce plné štěstí, lásky, zdraví, přátelství. Dny byly krásné, i když pršelo a byla bouřka. Všichni se těšili zdraví a radosti. Takové dny bych každému přál.

Už se pomalu blízil termín ohřebení Anastázie. Přijel varerinář, aby ji zkontroloval. Co nezjistil! Teď teprve zjistil, že to není tak velké hříbě, ale že čeká dvoujčata. A aby toho nebylo m álo tak Anastázie začala v tu chvíli rodit. První hříbě se rodilo obráceně, zadníma nožičkama napřed, ale pan veterinář byl šikovný a první hříbě se narodilo v pořádku. To druhé se už rodilo správně, ale když ho pan veterinář očišťoval od placenty poznal, že druhému hříběti přestalo tlouc srdíčko. Smutně to panu Rodgerovi řekl. Pan Rodger pohotově zareagoval a z nedalekého vedení elektrického prooudu do osvětlení, vytáhl dva dráty a položil je na hrudník hříbátka. To dostalo elektrický šok a srdíčka zase naskočilo. Za minutu otevřelo oči a snažilo se vstát. Vše bylo v pořádku teď už jo. První hříbatko byl hřebeček, dostal jméno Angelius. Druhé hříbátko byla klisníčka, ta dostala jméno Angelika. Hřebeček Angelis měl hnědou srst, černou hřívu a hvězdičku se šňupkou. Klisnačka Angelika byla černá s pískouvou hřívou, hvězdičkou a podkolenkami na předních nohách. Za dva roky se Angelius vybělil, byl bílý s černou hřívou jako jeho maminka Anastázie. Všichni byli velice známí koně, uspěšní jak v drezúře tak v horsemanshipu. :-)