Byl pátek.2008. Ráno jsem šla do školy, jako vždy. Škola uběhla rychle. Po škole jsem šla na oběd a pak jsem čekala na mamku s babičkou. Nastoupila jsem do auta a jelo se do Hořic.

Byla to nejdelší cesta do Hořic. Těch 15 minut bylo nejdelších v mém životě. Vždycky mi ta cesta přišla normální, ale teď jsem tu cestu vnímala úplně jinak. Nemohla jsem si pomoct, ale ta nervozita mě úplně pohltila. Myslela jsem jak asi vypadá. Nevěděla jsem jak si ji mam představit. A najednou jsme byli tam.

Přede mnou se rozléhala velká a stará budova, přesto mě překvapila svou krásou. Vyšla jsem schody a vstoupila do budovy.

Ve vestibulu jsem se zapsala do knihy a dostalalleták a propisku. Stála jem tam asi 5 minut. Pak k mám přistoupil pan ředitel. Když otevíral první dveře, čekala jsem nějakou třídu, ale byla to sborovna. Pak jsem šla do tělocvičny. Byla menší než co je ne základní škole, ale hezká. no ta jsme se moc nezdrželi. A hurá! konečně třída. Hezká třída. Všechny třídy se mi líbily, odborné i ,,kmenové", to jsou třídy, kde se učí předněty, na které není potřeba odborná učebna, např. čeština, občanská nauka. Jidelna se mi také moc líbila, když jsem z ní vycházela, potkala jsem pí učitelku Fleglovou, ta dlouho učila na základní škole, kam jsem chodila. Mimochodem teď je to moje třídní učitelka. Do mé kmenové třídy jsem se podívala naposled. Cítila jsem z ní něco, nevím co to bylo, ale v jiných třídách jsem to necítila a smrad to nebyl.

Na první pohled se mi ta škola líbíla jen trochu, ale po této prohlídce jsem se rozhodla nadobro. Budu chodit sem, do této noderní, krásné školy. Jsem tu velmi spokojená.