† 16. 11. 2009 | kód autora:
Tvi
Saratos a Anastázie
Jistému panu Rodgersovi jednoho krásného, slunečného dne utekl krásný hřebec, plemene Azteca, Saratos. Saratos byl 153cm vysoký. Měl tmavěhnědou srst a pískovou hřívu a ocas. Na čele měl malou roztomilou hvězdičku a podkolenky na předních nohách. Toulal se po okolí, domů se mu nechělo, protože u pana Rodgerse neměl moc dobře, měl sice vše na si mohl vzpomenout, ale chyběla mu láska. Láska k jínému koni, byl totiž sám. Tak se rozhodl v řírodě nějakou tu lásku najít. První týden jse jen popásal, a když ho chtěli chytit tak rychle utekl. A do pastí se také nechyt.
Měsíc po jeho útěku spatřil v dálce zuboženou klisnu Mustanga Anastázii s bílou ststí a černou hřívou a okamžitě se do ní zamiloval. Pršelo a padaly koupy, ale Saratosovy se tenhle den zdál nejkrásnější, bodejť by ne, když našel lásku svého života. Nejdříve tam jen tak postával a pak se kní tryskem rozeběhl. Běžel a běžel, až byl 10 metrů od ní. Naklusal si, potompřešel do kroku, aby ji nevyděsil. Když k ní došel, žačal se pást, ale Anastázie se ho polekala, ale pak se k němu zase vrátila a pásli se spolu. Anastázie se poté do něho taky zamilovala. Anastázie neutekla, ale byla z domova vyhnána svýn krutým majtelem, který ji stále týral.
Po dalším měsíčním soužití uviděl Saratos v dálce cosi divného. Anastázie v té době čekala jejich první hříbátko. Stále to pozoroval. Najednou se to začalo příbližovat. Po chvíli poznal auto jeho majitele, kterému utekl. Chěl se mu pochlubit, a tak se těšil, až auto přijede k nim. Anastázie se auta nejdříve bála, ale pak ji Saratos uklidnil a očekávali příjezd toho pomalu se blížícího se auta. Auto zastavilo tak 15 mettrů od nich a vystoupil pan Rodger. Saratos se hned k němu rozeběhl. Těsně přěd ním se zastavil a pan Rodger Saratorovi pošeptal do jeho krásného ouška:,, No kluku tys mi dal. Jsi pohublý, pojď půjdeme domů... Moment kdo je támhle?? To je tvá vyvolená??" Saratos jako by rozuměl radostně zařehtal, chytil jemně pana Rodgera za rukáv a vedl ho k Anastázii. Když tam došli, hned poznal, že je to klisna místního tyrana zvířat a že je březí. ,, No vybral sis pěknou klisnu. Tak pojďte oba domů. Ty jsi Anastázie, viď? Tak ty pojď s námi a já si tě koupím, aby jste byli spolu, když čekáte to hříbátko." pousmál se pan Rodger a zkusil na Saratosa vyskočit bez sedla. Povedo se, auto nechal autem a zavolal hospodyňce, ať připraví dva boxy a ať její 19-letý syn dojde pro auto.
Jen co přišli, pustil je pan Rodger do výběhu. Tam dováděli jako hříbata, ale Anastázie tolik ne, protože byla březí. Už za 10 měsíců se očekávalo hříbátko. Pan Rodger jim dal do výběhu seno, vodu a oves. Nechával je venku 24 hodin denně. Byli moc spokojení. Už jim nic nechybělo. Po 3 dnech od jejich nalezení šel pan Rodger na místním tyranem, aby Anastázii koupil. Místní tyran mu jí prodal za pár šupů. Teď už bylo všechno vpořádku.
Ale co šert nechtěl, Saratos dostal zápal plic, musel být zavřený v boxe... Bylo to vážné, ale ne infekční, takže tam s ním mohla bý i březí Anastázie. Rodger poznal, že i zvířata mají city a jak velké. Po dvou týdnech plných smutku, napětí, lásky a poznávání se Saratos uzdravil. Pan rodger už věděl co mu chybělo a proč utekl. Ve skrytu duše věděl, že Saratos už nnikdy neuteče, aspoň ne bez Anastázie...
Dalších pár měsíců se pan Rodger radoval ze svých dvou nádherných koní a rozhodl se s nimy trénovat Horsemanship. Oboum to šlo. Saratose trénoval i na drézuru. Byly to měsíce plné štěstí, lásky, zdraví, přátelství. Dny byly krásné, i když pršelo a byla bouřka. Všichni se těšili zdraví a radosti. Takové dny bych každému přál.
Už se pomalu blízil termín ohřebení Anastázie. Přijel varerinář, aby ji zkontroloval. Co nezjistil! Teď teprve zjistil, že to není tak velké hříbě, ale že čeká dvoujčata. A aby toho nebylo m álo tak Anastázie začala v tu chvíli rodit. První hříbě se rodilo obráceně, zadníma nožičkama napřed, ale pan veterinář byl šikovný a první hříbě se narodilo v pořádku. To druhé se už rodilo správně, ale když ho pan veterinář očišťoval od placenty poznal, že druhému hříběti přestalo tlouc srdíčko. Smutně to panu Rodgerovi řekl. Pan Rodger pohotově zareagoval a z nedalekého vedení elektrického prooudu do osvětlení, vytáhl dva dráty a položil je na hrudník hříbátka. To dostalo elektrický šok a srdíčka zase naskočilo. Za minutu otevřelo oči a snažilo se vstát. Vše bylo v pořádku teď už jo. První hříbatko byl hřebeček, dostal jméno Angelius. Druhé hříbátko byla klisníčka, ta dostala jméno Angelika. Hřebeček Angelis měl hnědou srst, černou hřívu a hvězdičku se šňupkou. Klisnačka Angelika byla černá s pískouvou hřívou, hvězdičkou a podkolenkami na předních nohách. Za dva roky se Angelius vybělil, byl bílý s černou hřívou jako jeho maminka Anastázie. Všichni byli velice známí koně, uspěšní jak v drezúře tak v horsemanshipu. :-)
† 16. 11. 2009 | kód autora:
Tvi
Vtipy 3.
Semafory
Dva řidiči strašně spěchají, tak se domluví, že závozník bude říkat barvu na semaforech. Za chvíli přijedou ke křižovatce a závozník křičí:,, Ze-ze-ze-ze."
Řidič v domění, že je zelená, vjede do křižovatky a ozve se velká rána a závozník říká",, Ze-ze-ze-zelená tatrovka zprava!"
Jízdní policistéNehoda
Nešťastnou náhodou přejede řidič chodce. Zastaví, vyleze a opohlédne na proraženou pneumatikua pak na nešťastníka a rozčílí se:,, Člověče, co to máte v kapse za klíče? Podívejte se jak jste mi zničil novou gumu!!!"
Stopařka
Vášnivá kuřačka si stopla na cestě staršího pána v trabantu. Po chvilce jízdy má chuť si zapálit a ptá se:,, Prosím můžu si tu zakouřit?" ,,No, můžete. Jenom nevím jestli dostanete hlavu pod volant."
V letadle
V letadle letí dva politici, Paroubek a Topolánek. Paroubek říka:,, Já z letadla vyhodím deset tisícovek, ať má deset lidí radost." Topolánek",, Já vyhodím dvacet pětistovek, ať má dvacet lidí radost." A pilot na to:,, Já bych vyhodil oba dva, ať mají všichni radost."
Na letišti
Baví se dvě blondýnky na letišti. Ta první říká:,, Nechápu jak ti teroristi můžou unést tak velké letadlo." Ta druhá na to odpoví:,, Ale oni ho unášej ve vzduchu, když je tááááákhle malinký."
Jsou dva jízdní policisté a tan njeden říka:,, Jak si poznáme koně?" Ten druhý odpoví:,,Já mu ostříhám hřívu. Druhý den se sejdou a oba dva koně mají ostříhanou hřívu. Tak ten první se zase zeptá:,,Jak si poznáme koně?" Druhý policista odpoví:,, Já mu ostříhám ocas," Další den mají oba koně ostříhaný ocas. První policista se znovu zeptá:,, Jak si poznáme koně?" Druhý policista odpoví:,, Tak já mu ustříhnu ouška." Další den mají oba dva koně ustřizená ouška. Jako vždy se první policista zeptá:,,Jak si poznáme koně?" No ten druhý odpoví:,, Tak já budu mít toho hnědýho a ty toho bílýho.
† 16. 11. 2009 | kód autora:
Tvi
Loupe
ž
Byl krásný sluneční letní den. Všude se zelenali stromy i ve městech. Teploměr naměřil 26°C. Všichni chodli na procházky, do práce jezdili na kole. No prostě dokonalý den.
Studentka vysoké školy Jana Žofková si šla založit nový účet do banky. Šla by si radějí zaplavat, zaběhat zajezdit nebo něco jiného, ale musela si založi nový účet. Využila toho, že ve školu dneska neměli. Když přisla do banky, zapůsobula na ni jako prázdná místnost,kde stojí jenom 3 lidi. Byla veliká, prostorná. Zdálo se jí, že se tam nikdy nemohou tvořit fronty. Veliká bílá místnost ji přišla prázdná. Rovnou přišla k nejblížší pobočce. A ta paní ,co seděla za okýmkem, působila klidně, zdálo se, že by ji ani lupič nevyvedl z míry. Byla to silnější, malá roztomilá žene jménem Hana Horejšková.
Během 10 minut tam vtrhl lupič, jako by to zakřikla, s pistolí v ruce a zakřičel:,, Lehnou na zem! Všichni!!!! A ty mi dej všechny prachy, co tam máš!!" Jana i Hana se polekaly, jelikož Jana byla velice chytrá, odvážná a bystrá dívka, hned začala vymýšlet plán. Napadlo ji, že by ho mohla nějak rozptýlit a sebrat mu zbraň. Ale jak? Svádět ho, to se ji nelíbilo, ale nic jiného ji nenapadlo. Asi neuvěřitelně dlouhých 5 minut, si dodávala odvahu a pak začala.
,, Hej ty lupiči! Pojď sem!!" Jen co to dořekla stoupla si a sundala si mikinu, protože tričko mělo veliký vystřih, na který spoléhala. ,, Co chceš?? Wauv, ehmmm zasedni zase!!" odpověděl, překvapený lupič. ,, No pojď sem něco ti chci říct" snažila se lupiče přemluvit. Lupič :,, No jak myslíš. No ale..." ,, Ale co?? Tak už pojď" sváděla ho Jana. ,, Vždyť už jdu. Počkej tam, já si jenom sundám masku." odvětil nedočkavý lupič. ,, To je blbec," pomyslela si Jana. ,, Už jdeš? A půjdeme na zácod. Nechci, aby nás tu ti lidí viděli." dodala potichu Jana. ,, Ne, to nepůjdeme, mně to nebude vadit." odpověděl ji lupič. ,,Dobře." odvětila Jana. Když lupič přistoupil blíže, Jana k němu přistoupila a políbíla ho. Nebyl to ledajaký polibek! BYl zlověstný a krátky, přest jí zdálo, že ho líbá věčnost. Jen co ho políbila, kopla ho do rozkroku co největší silou. Lupič se spadnul na zem jako hruška ze stromu a Jana mu rychle a hybně sebrala zbraň. Nevěděla co má teď udělat, a tak ho ještě párkrát kopla vší silou. Byla velice šťastná, že ji její plán vyšel. Chvíli na to zapoměla a radovala se. Chtělo se jí dokonce tancovat, ale ovládla se. Mezi tím lidé, co tam byli s ní, zavolali policii a hodně ji obdivovali. Policie lupiče zatkla, jen co přijela. A policisté ji i poděkovali a pochválili její statečnost a odvahu.
Účet si založila o 3 dny později u této banky, kde zastavila lupiče. A asi za měsíc od tohoto přepadení dostala od ministra vnitra ocenění za statečnost. A ptáte se, jak dopadl lupič???
Dostal se na 3 roky do Valdické věznice a tam ho vězňové, už párkrát z........ Však vy víte.
:-)
† 16. 11. 2009 | kód autora:
Tvi
Jednorožec Sami a Zora
Jednoho krásného letního slunečného teplého dne pospíchala Zora z práce domů. Nevěděla proč, ale cítila, že se v jejím životě něco změní, ale neděla co se má změnit. Doufala, že se to týká koní, které milovala, ale neměla možnost na nich jezdit. Na chvíli myslela, že by mohla jezdit jednorožce, ale v zápětí si uvědomila, že jednorožec neexistuje. Cesta ji rychle utekla, ty dva kilimetry se zdály jako sto metrů, nicméně přišla domů za hodimu. Celou cestu si promítala hlavou jaký by to bylo, kdyby jezdila jednorožce nebo klidně i normálního koně.
Když přišla domů, zahlédla u nich před domem neznámé auto s přívěsem na koně. Vypadalo to, že v přívěsu jsou dva koně, teda spíš v to doufala.Pomalu se k přívěsu přibližovala. Nevnímala, že jí zdraví sousedé a kamarádi. Přibližovala se velmi pomalým krokem, aby něco nezkazila, a upřeným pohladem tan příves sledovala a snažila se vymyslet co to může být za koně v tomto přívěsu. Opravdu pomalu se blížila, a kydž se doslata k záhadnému přívěsu, chtěla se do něho podívat, ale byl zavřený. Chvíli na přívěs koukala, a pak se rozhadla otevřít ho a podívat se do něho.
V ten moment přišel pán, kterému tajemný přívěs patřil. ,, Co tu děláš? Kdo jsi??" zeptal se pán zvědavě. ,, Já jsem Zora a bydlím zde. Byla jsem jen zvědavá jaký koně tam jsou." odvětila Zora pánovi. ,,Super! Tak tebe potřebuju!" vyjřikl radostně pán. ,, Proč??" zeptala se ho Zora. Pán:,, Chtěl bych, abys mi jezdila koně, no koně, ale jo koně." Zora:,, Proč pochybujete jak jim říct?? Jak by se jinak říkalo koním než koně??" Pán:,, Víš oni to moc koně nejsou, ale musíš mi slíbit, že je budeš jezdit." Zora:,, Jasně slibuju, budu ho jezdit, ať vypadá jak vypadá." ,,No tak se podívej, jen se nelekni." pověděl pán a začal pomalu otevírat přívěs. Byl tam krásný bílý hřebec, ale jen co se na ni podíval, zjistila, že to je jednorožec a vedle byla krásná bílá klisna, taky jednorožec.,,Ty budes jezdit Samiho, to je ten jednorožec vpravo. Cliare už má jezdce, to je ta vlevo. Je to jeden kluk. Jo a ještě musíš vědět, že Sami miluje Cliare a ona jeho. Vypadá to, že i tebe si zamiloval. Je krásnej, viď?" ,, Ehmm.... jo je. Panebože to je zázrak.. Super já budu jezdit jednorožce, ale já jsem ještě nejezdila. Nevadí to??" potichu a překvapeně řekla Zora. ?,, Ne nevadí. A budu si pro tebe jezdit. Kdy můžu??" promluvil pán. ,,Můžete každý den ve tři hodiny. to už jsem doma z práce." odvětila Zora. ,,Dobře tak můžu už zítra?" zeptal se pán. ,, Jo můžete." odpověděla nadšeně Zora. ,, Tak zítra, nashledanou." rozloučil se pán. ,, Nashledanou pane." jen co to Zora dořekla pán i s autem a přívěsem zmizel. Zora šla domů, šťastná, že už to víc u tu chvíli nebylo možné. Odemkla si dveře, vstoupila, sundala si boty a bundu, vešla do obývacího, sedla si do křesla a přmemýšlela, jestli má takové štěstí a nebo se jí to zdálo. Doufala, že se jí to nezdálo a je to realita. Usnula a ráno ji probudil budík a musela jít do práce.
V práci to nikomu neřekla. Naštěstí jí to rychle uteklo. Domů přišla dříve než jindy a čekala. To čekání se jí zdálo nekonečné. Konečně se nějak záhadně objevilo to auto, tentokrát bez přívěsu. ,, Dobrý den, konečně jste přijel.... nebo mně to spíš utíkalo pomalu." promluvila Zora. ,,Dobrý den. No já měl taky trochu zpoždění." odvětil pán. ,,Důležitý je, že jste přijel." pousmála se Zora. ,,Ano to je." zasmál se pán.
Zora naselda do auta. Pán:,, Zoro, nebude Vám vadit, když si zajedu do jiné dimenze?? Musim si vzít ještě pár věcí. Já se totiž s nima stěhuju sem, do této dimenze." Zora:,, Do jiné dimenze?? Proč mi to nepříjde divný?? Jo tak jo." Pán:,, Děkuju, no tak jedeme. Už jsme tady." Zora:,, Tak rychle??" Pán:,, Jo tak rychle, jen si vezmu sedla a můžeme jet." Zora:,, Dobře." Čekala v autě asi 5 minut pak přišel pán, že už můžou jet. Zase uběhli asi 3 vteřiny a byli tam. Zora se zeptala:,, Kdo je támhle ten kluk??" ,, To je David, ten jezdí na Cliare. Řekl jsem mu, ať taky nauzdí Samiho. Teď už jim dáte jenom sedlo, s tim ti kdyžtak pomůže." odvětil pán. ,,A jak se vůbec jmenujete??" zeptala se Zora. ,, To je jedno." odpověděl pán.
Přišla k jednorožcům a Davidovi:,, Ahoj já jsem Zora a ty jsi David, že??" ,, Ano já jsem David. Ahoj. Ty jezdíš Samiho, že?" ,,Ano, jezdím, ale nikdy jsem nejezdila na obyčejným koni, natož na jednorožci." pověděla mu Zora. ,, Nevadí já tě to naučím." řekl jí David. Zora:,, Děkuju. Moc ti děkuju." David:,, Nemáš zač." Pán:,, Tak jedeme jezdit, ne??" David,, Já je ještě osedlám a můžeme." Během 10-ti minut byli jednorožci osedlaní a mohlo se jít jezdit.
Zora na Samiho bezproblémů vyskočila. Pobídla ho přesně podle rady a Sami se rozešel. ,, Co teď??" zeptala se Zora. ,, Pořád ho pobízej sedem." ,, Dobře. A kdy začnu klusat?" ,, Za chvíli. A naučíš se rovnou vysedávat. Zkus si nejdřív rytmicky počítat raz dva. Tak a teď ho pobídní co klusu." ,,Jak" ,, Šťouchni ho sedem víc, než před tím." ,,Jasně." ,,Tak a teď si počítej raz dva. Klidně nahlas." ,,Díky za radu." ,, No vidíš jak ti ti jde. Chceš si nacválat??" ,, Chci, ale jak??" Zase ho pobídni a pevně se drž kolenama. Zkus to." ,,Jééééé já cválám. to je nádhera. Můžu cválat vedle tebe a Ciare?" ,, Jo klidně, ale teď zase přejdeme do klusu. Zatáhni ho za otěže. Jako by je přitáhni k sobě, ale jen co nakluše tak je povol. Jasný??" ,,Jo jasný. Už klušu." ,, Teďka budeme trénovat klus." ,,Dobře." Klus trénovali asi 2 hodiny. Den byl teplý skuneční a po ježdění šli plavit jednorožce do nedalekého jezera, kam nikdo nechodí, protože o něm nikdo neví, protože si ho tam Pán přičaroval. Domů se ji od Samiho ani od Davida nechtělo, ale musela. Tentokrát už autem jeli normálně, už se nepřenášeli. Zora zjistila, že to není tak daleko od jejího domu. Jen asi patnáct kilometrů, ale ta cesta se jí zdála nekonečná, protože odjížděla od milovaného jednorožce a kluka, který se jí líbí. Tento nádherný den se hnedka změnil v smutný, i když bylo jasné nebe. Potom už tam normálně přijela autobusem, který stavěl asi půl kilometru od statku, kde jednorožci sídlili. Hodně se tam těšila. Zora tam nešla, ona tam běžela, aby tam byla co nejdřív.
Jednou pršelo a hřmělo, bylo počasí pod psa a David jí nabídl, že ji domu odveze a ona přijala. Navigovala ho k sobě domů. Tahle cesta utekla rychle, při jízdě přemýšlela jestla ho má pozvat domů. Zdálo se jí, že je krásně, i když bylo počasí pod psa. Zastavili a Zora se ho zeptala:,, Nechtěl by jsi jít ke mně domů?? Dáme si kafe, popřípadě víno, já zejrta do práce nejdu, je víkend, tak se můžeme opít. Teda jestli chceš." David nadšeně odpověděl:,, Jo moc rád k tobě půjdu. Víš ono no ehmmmmm........ No prostě se mi líbíš. Tak a je to venku." Zora odvětila překvapeně a přesto šťastně:,, Jo pojď. Víš taky se mi líbíš. Dáme víno??" ,, Jo dáme." Vešli do domu a Zora přinesla víno, červené moravské. A i dvě skleničky. Pili a pili, a když Zora přinesla čtvrtou láhev vína, David ji políbíl no a vy víte co se potom asi tak děje. Ráno se probudili a uvědomili si co se stalo a rozhodli se spolu chodit. A takových to krásných večerů bylo mnohem víc. I bez vína.
No asi za týden po této události se nečekaně zjistilo, že Cliare je březí. Tak se jezdilo jenom na Samovi. Sam byl rád, když mohl během ježdění mít u sebe i Cliare. Sami, ale asi 14 dní před plánovaným porodem Cliare, vážně onemocněl. Veterináře zavolat nemohli a tak se to snažili vyřešít bez něj.Nebylo to lehké. Pro jiného krásé dny, se pro ně stali velice těžkými, přesto příjemnými, protože byli všichni spolu. Věděli, že se Samim to je vážné a nedávali mu moc velké naděje, ale jejich láska (myslim Samiho a Cliare) byla silná. Cliare nedovolila Samovi odejít do večných pastvin. Vždy když Sami omdlel, nebo upadl do bezvědomí, se ho Cliare snažila nějak probrat, naštestí se jí to vždy povedlo. Pán se pro Samiho obětoval a dal mu svoji životní energii, poté bohužel Pán umřel. Sami se uzdravil a za 2 dny se Cliare a Samimu narodil malý krásný hřebeček. Jelikož nedávno pochovalli Pána, chtěli mu dát jeho jméno. Ale Pán neměl jméno, tak začali novorozeni říkat Pán s velkým P. David a Zora se nastěhovali na statek, aby byli všichni pospolu. Na Pána nikdy nezapoměli a hřebaček Pán měl krásný charakter. Byl to úžasný jednorožec.
Za tři měsíce každodenního nekdy nudného, ale spíš záživného života, Zora zjistila, že je těhotná. Všichni byli šťastni, ale co nečekali se stalo. Jednorožci promluvili lidslou řečí. Nejdříve se to nechtělo Zoře věřit, ale potom uvěřila. Od té doby se s jednorožci bavilli jako s nejlěpšími kamady a to, že to byli nejlepší kamarádi.
Byl to krásný život, ale najednou se probudila. Probudila se z komatu. Byla v nemocnici po těžke nehodě. Byl to jen sen, co se rychle rozplynul nad dněšní realitou. Za měsíc se Zora vrátila do normálního života. Našla si práci necelé 2 km od domu, kde žila. Jednou ji ujel autobus a musela jít domů pěšky, cesta ji utekla rychle, i když ji šla hodinu. Najednou uviděla před jejím domem stát auto s přívěsem na koně.....
† 16. 11. 2009 | kód autora:
Tvi
Vtipy II.
Perličky školáků
I.
Příliv a odliv je souboj mezi měsícem a zemí. Voda se stahuje směrem k měsíci, protože na něm žádná není a příroda nenávidí vakuum. Jak se na tom souboji podílí slunce, to jsem zapomněl.
Fosílie je vyhynulý živočich. Čím je starší, tím je vyhynulejší.
Planeta je Země obklopená oblohou.
Vakuum je velký prázdný prostor, v němž žije papež.
Než dáme někomu transfúzi, musíme se přesvědčit, jestli je krev kladná nebo záporná.
Když nás kousne pes, musíme ho na několik dní odložit stranou. Pokud se nezotaví, zabijeme ho.
Perličky školáků
II.
H2O je horká voda a CO2 je studená voda.
Hmotnost měříme v pytlech.
Písemka
Učitelka matematiky se zjevnou škodolibostí oznamuje žákům:
"Zítra budeme psát písemka. Žádné absence ani omluvy nebudu uznávat. Ani úmrtí v rodině, svatbu, jednoduše nic!"
"A co sexuální vyčerpanost?" ptá se Honza.
"Neuznává se, budeš psát druhou rukou!"
Pepíček u tabule
Učitelka si pozve k tabuli Pepíčka a ptá se ho:
"Pepíčku, jak dělá pejsek?"
"Haf haf."
"A jak dělá kočička?"
"Mňau."
"A jak dělá liška?"
"Na těchto základech můžete stavět."
Památka
"Tak děti, dnes se budeme fotit. Pěkně se na fotce usmívejte, to bude taková památka. A když za deset roků vezmete tu fotku do rukou, podíváte se na ni a řeknete, tak toto je Petr, ten je dnes chemik a toto je Anča, ta má už šest dětí a pěknou rodinku"
Ve škole
ářčáář
Ve škole mají mít hodinu laboratorních prací na téma zdravotnictví. Každý má donést nějakou věc která se ve zdravotnictví používá.
Při hodině prochází učitelka jednotlivé lavice a ptá se žáků co donesli a k čemu to slouží.
V lavici u Aničky najde krabičku s léky a ptá se co donesla: "To je Paralen. Používá se při bolesti a horečce."
"Dobře Aničko."
Prochází dál a v další lavici vidí Tomáška s inhalátorem: "Copak to máš?"
"To je inhalátor pro astmatiky a alergiky".
"Aha."
Teď vidí v dáli takové monstrum. Zamíří tam a s vytřeštěnýma očima se ptá co to proboha je.
Pepíček odpoví: "To je dýchací přístroj našeho dědy."
"A co na to říkal, že si ho půjčíš?"
"Chrrrrrrrrrrr."
Křoví
Jde liška lesem a najednou z křoví slyší:
"Kykyrykyyyyy-kykyrykyyyy".
"To bude dneska snadná kořist, to si nechám líbit," myslí si liška a skočí do křoví.
Najednou se křoví začne otřásat a všude lítají liščí chlupy. Za chvíli vyleze vlk, protáhne se a říká si:
"Sakra, neumět cizí jazyk, tak si ani nevrznu."
Cedule
Zvířátka mají důležitou schůzku. Když je skoro u konce vejde do dveří rozčilená stonožka a zařve:
"Který blbec dal na dveře ceduli - Prosím před vstupem si očistěte boty?"
Telefon
Na policii řinčí telefon:
"Volám od Nováků. Prosím, okamžitě sem někoho pošlete. Právě vlezla do bytu kočka!"
"Heleťte, nedělejte si z nás legraci!"
"Musíte sem někoho poslat. U telefonu Novákovic papoušek!"
Zajíček
"Zajíčku, proč máš tak krátké uši?"
"Ále, protože jsem romantik."
"A kvůli tomu máš krátké uši?"
"No jo, včera jsem zasněně poslouchal, jak krásně zpívá skřivan a přeslechl jsem kombajn."
Vejce
Slepice snese sedmikilové vejce, což vzbudí zájem médií a novináři se ptají kohouta:
"Budete se snažit o další, větší?"
"Ne!"
"A co tedy plánujete?"
"Rozbiju pštrosovi držku!"
Jeden pohřeb
Přijde manžel - hrobník domů, strašně unavený, ruce vytahané až ke kolenům a manželka se ho ptá:
"Hodně práce?"
"Dneska jsme pochovávali jednu tchýni a pozůstalí tolik tleskali, že jsme ji museli osmkrát vytáhnout a spustit."
Inzerát v novinách
Hledám majitele pittbulla, který dne 20.6.2007 pokousal moji tchýni.
P.S. Psa koupím za 50 000 Kč
Návštěva
Přijde muž domů a najednou slyší zvonek, přistoupí tedy ke dveřím a podívá se kdo tam je a uvidí tchýni s kufry.
Tak otevře a ptá se: "Na jak dlouho jste přijela maminko?"
Tchýně odpoví: "No dokud vás neomrzím."
A pán hned reaguje: "A nedáte si aspoň to kafe?"
Hra
ářčáář
"Děti, na co si hrajete?"
"Na maminku a tatínka."
"A proč mezi sebou máte toho buldoka?"
"No, to je přece tchýně."
Zlatá rybka
Hulič trávy chytne zlatou rybku.
Rybka: "Pusť mě a splním ti tři přání."
Hulič: "OK, ubal mi jointa!"
Rybka ubalí, hulič vyhulí.
Rybka: "Druhé přání?"
Hulič: "Ubal mi ještě jednoho!"
Rybka ubalí, hulič vyhulí.
Rybka: "A poslední přání?"
Hulič: "Ubal mi i sobě!"
Rybka ubalí, spolu si zahulí. Druhý den přijde hulič zase chytat ryby a z vody na něj volá zlatá rybka: "Ani nerozbaluj pruty, už jsem ubalila!"
Ze zadní lavice se ozve: "A toto byla naše učitelka, a ta je už dnes mrtvá."
Když ucítíte plyn bez chuti a bez zápachu, je to pravděpodobně oxid uhelnatý.
Voda se skládá ze dvou ginů - oxygin a hydrogin. Oxygin je čistý gin, hydrogin je směs ginu a vody.
Krev proudí jednou nohou dolů a druhou zpátky nahoru.
Měsíc je planeta podobná naší zemi, jenom je ještě mrtvější.
Umělé oplodnění je, když to krávě dělá farmář místo býka.
Přesycený roztok je roztok, který toho obsahuje víc, než se do něj vejde.
Houby rostou vždycky ve vlhkém prostředí, a proto vypadají jako deštník.
Kostra je to, co zbude, když se vyjmou vnitřnosti a vnějšnosti. Jejím účelem je, aby mělo maso na čem viset. Krvácení z nosu zastavíme tak, že dáme nos mnohem níž než tělo, dokud se nám nezastaví srdce.
† 16. 11. 2009 | kód autora:
Tvi
(((-; VTIPY :-D
PEPÍČEK A BABIČKA
Přijde Pepíček domů a ptá se babičky:,,Babi co znamená mrdat?"
Přijde domů děda a Pepíček praví:,,Ahoj čuráku, pověs koule na věšák a pojď. Babička mrdá knedlíky.
,,To je, když dělám knedlíky."
,,A co to jsou koule??"
,,To je kabát Pepíčku, to je kabát."
,,Hmmm, a co je čurák?"
,,To je tvůj děda, Pepíčku."
KARKULKA
Karkulka jde k babičce lesem a potká vlka a tejn ji povídá:,, Karkulko ty jsi kráva."
Karkulka na to",,Já nejsem kráva vlku!"
A tak se tam tak hádají a vlkovi dojde trpělivost a dodá:,, A kde jsi nechala košíček?"
,,Já kráva jsem ho nechala doma!"
,,Ale seš kráva."
,,Ne nejsem!"
,,Ale jo."
,,Ale ne!"
VELBLOUĎÁTKO
Velblouďátko se ptá maminky velbloudice:,,Mami proč máme ty hrby??????"
Maminka odpoví:,,No, aby jsme v poušti nezemřeli žízní. Jiná zvířátka zemřou."
,,A proč máme tak hustý řasy??"
,,No, aby jsme při písečné bouři neoslepli. Jiná zvířátka oslepnou."
,,Hmmmmmmmm, a proč máme tak široká chodidla???"
,,Aby jsme se v poušti nepropadli. Jiná zvířátka zemřou."
,,A mami není nám to všechno na prd, když jsme v Zoo?"
V AUTOŠKOLE
,,Slečno co byste udělala, kdyby váš spolujezdec začal krvácet třeba z ruky?"
,,Vytáhla bych okénko a vystrčila ruku z okna, aby mi neumazal potahy."
CESTA DOMŮ
Ptá se manželka manžela, když jedou šílenou rychlostí v autě.
,,Prosím tě, Rudolfe, proč jedeš tak příšerně rychle?"
On: ,,Zjistil jsem, že mám nefungují brzdy, tak rychle spěchám domů, aby se nám něco nestalo."
STOPAŘI
Dva stopaři stojí u silnice a nikdo jim nechce zastaavit. Když se stmívá, povídá ten jeden:,, Už mě to tu nebaví, pojďme domů................"
,, Dobrý nápad!" poklepe si na čelo ten druhý, ,, a kam si myslíš, že chceme jet?!?!?!"
† 16. 11. 2009 | kód autora:
Tvi
Jednoho slunečného, teplého, krásného dne se stane vážná autonehoda. Srazí se vlak s automobilem. Nikdo nepřežije, až na skromného mladíka jménem Stan, ten je bohužel v kómatu. Po roce a půl se z kómatu pomalu dostává. Nic si nepamatuje, jen své jméno a tu autonehodu. Rozhodne se začít znovu.
Asi po 2 měsících hledání bytu, najde starý dům. Koupí ho. Po nastěhování tam pořád něco slýchává. Najde temnou mistnost s zrcadlem, divným zrcadlem. Nemá odvahu dotknout se ho, ale po týdnu tu odvahu najde. Vstoupí do něj.
Vstoupil do jiné dimenze. Do dimenze kde jsou jednorožci, pegasové, minotauři a další bájná stvoření. Dokonce i stvoření, které nikdy nikdo neviděl. Třeba Dymra, ten má hlavu, krk a ocas hada a tělo a končetiny psa.
S ním se dá do řeči.
Dymr:,, Ty jsi člověk?!"
Stan:,, To vím taky, ale kde to jsem?"
Dymr:,, No jsi u nás, v jiné dimenzi. Jak ses sem dostal?"
Stan:,, Vstoupil jsem do takovýho divnýho zrcadla a pak sem se ocit tady."
Dymr:,, Tak on to není mýtus. To zrcadlo existuje! Pojď dovedu tě k elfům."
Stan:,, K elfům??? Tady jsou i elfové?"
Dymr:,, Jo jsou a jsou moc hodní, Jo a maj moc hezkou dceru."
Stan:,, Hezkou jo??? Hmmmmmm, tak to jem zvědav."
Jdou půl hodiny a před nimi se ukáže krásný zámek.
Stan:,, To je nádhera!!!!"
Dymr:,, Viď? Támhle je Sintie."
Stan:,, Sintie? Kde? Jo tamhle. Kdo to je?"
Dymr:,, Elfka, dcera Jana a Mii."
Stan:,, Je boží, krásná, nádherná, úžasná.... Nemám slov."
Dymr:,, Jo to je. Ahoj Sintie! Kde je Mia a Jan?"
Sintie:,, Ahoj, jsou v zahradách. Ehmmm, kdo je ten fešák, co jde s tebou?"
Dymr:,, Člověk, jménem Stan."
Stan:,, Ahoj."
Sintie:,, Ahoj. Ty jsi člověk?"
Stan:,, Už to tak bude."
Dymr:,, Nebudu vás rušit, jdu za Janem a Miou."
Dymr je přivedl k Sintii a Stanovi.
,, Dobrý den." ukloní se Stan Janovi a Mie.
,, Krásný den." pozdraví ho.
Stan:,, Je tu krásně. Mohl bych tu zůstat?"
Mia:,, Jenom měsíc."
Stan:,, Aspoň tak. Trochu to tu poznám. Mnohokrát vím děkuju."
Jan:,, Nemáte zač. Rádi tu uvítáme hosta."
Měsíc uteče jako voda. Stan a Sintie se mají moc rádi, a proto chtějí, aby tu Stan zůstal. Tak to poslední den oznámí Janovi a Mie.
,, Chci, aby tu Stan zůstal. Miluju ho." řekne svérázným hlasem Sintie matce.
Mia klidným hlasem odvětí:,, Víš, že nemůže, leda by..."
Sintie ji do toho skočí:,, Leda by co???"
Mia:,, Leda by se vzdal života zemského. Jo a musel by mu to dovolit tvůj otec. Král této dimenze."
,,Já se ho jdu zeptat." rozkáže Sintia.
Přiběhne za otcem a zeptá se ho:,, Tati, může tu Stan zůstat na pořád?"
,, Já nevím.... Che se vzdát pozemského živita?"
V tom přiběhne Stan a vykřikne:,, Ano chci! Prosím..."
Jan:,, No jak myslíš."
Stan i Sintie se zaradují. Hned další den se na zámku chystá pořádná svatba.
Dimenze
† 16. 11. 2009 | kód autora:
Tvi
DOD na SZeŠ- Hořice
Byl pátek.2008. Ráno jsem šla do školy, jako vždy. Škola uběhla rychle. Po škole jsem šla na oběd a pak jsem čekala na mamku s babičkou. Nastoupila jsem do auta a jelo se do Hořic.
Byla to nejdelší cesta do Hořic. Těch 15 minut bylo nejdelších v mém životě. Vždycky mi ta cesta přišla normální, ale teď jsem tu cestu vnímala úplně jinak. Nemohla jsem si pomoct, ale ta nervozita mě úplně pohltila. Myslela jsem jak asi vypadá. Nevěděla jsem jak si ji mam představit. A najednou jsme byli tam.
Přede mnou se rozléhala velká a stará budova, přesto mě překvapila svou krásou. Vyšla jsem schody a vstoupila do budovy.
Ve vestibulu jsem se zapsala do knihy a dostalalleták a propisku. Stála jem tam asi 5 minut. Pak k mám přistoupil pan ředitel. Když otevíral první dveře, čekala jsem nějakou třídu, ale byla to sborovna. Pak jsem šla do tělocvičny. Byla menší než co je ne základní škole, ale hezká. no ta jsme se moc nezdrželi. A hurá! konečně třída. Hezká třída. Všechny třídy se mi líbily, odborné i ,,kmenové", to jsou třídy, kde se učí předněty, na které není potřeba odborná učebna, např. čeština, občanská nauka. Jidelna se mi také moc líbila, když jsem z ní vycházela, potkala jsem pí učitelku Fleglovou, ta dlouho učila na základní škole, kam jsem chodila. Mimochodem teď je to moje třídní učitelka. Do mé kmenové třídy jsem se podívala naposled. Cítila jsem z ní něco, nevím co to bylo, ale v jiných třídách jsem to necítila a smrad to nebyl.
Na první pohled se mi ta škola líbíla jen trochu, ale po této prohlídce jsem se rozhodla nadobro. Budu chodit sem, do této noderní, krásné školy. Jsem tu velmi spokojená.
† 16. 11. 2009 | kód autora:
Tvi
ONTÁRIA PARA EL AMOR
, FRENCISE FOR LOVE
a
MOURKA 1.
ÚVOD
Ontário para el amor je plemeným hřebcem Shirského koně. V kohouku měří skoro 190 cm, přesněji 189 cm. Je to vraník s bílou hvězdou, přední nohy má po ,,kolena" bílé a zadní nohy jsou bez odznaků. Má i zvlástní znamení, je to bílá tečka o průměru 3 cm na kohoutku.
Frencis for love je také plemeným hřebcem, ale plemene Hafling. v kohoutku měří 152 cm. Je to ryzák s bílou hřívou a ocasem, jak je u Haflingů obvyklé, ale srst je hodně tmavá. Na hlavě má lysinu, ale na nohách odznky nemá.
A mourek 1. je kocurkem plemene Pouliční směska. Je moratý s bílýma nohama a náprsenkou.
Ketrin pochází z USA, kde se i poznali, a Václav z Čech, kde se tento příběh odehrává.
ZLOMENÁ PACINKA
Příběh začíná jejich setkáním. Ontária a Frencise si koupil mladý manželský pár BRONKOVI, když hřebcům byl 1 rok. Ve třech letech byli hřebci zapsáni do plemených knih a měsíc na to si Ketrin a Václav koupili kocourka Mourka, a protože to byla jejich první kočka, tedy kocourek, dali mu přídomek 1.
Ontário s Frencisem, kreří byli v té době už tak dost velkými přáteli, se s Mourkem velmi brzo spřátelili.
Jednou v noci se Mourek vrátil z jeho 1. a hodinové procházky, a bolel ho pacinka. Bylo léto a to koně byli venku i přez noc. Ontário div neporazil strom ve výběhu, jak žačali dělat nepořádek, aby Ketrin a Václava vzbudili. A povedlo se! Kertin se probudila a rovnou probudila Václava. Vyběhli ven vyděšení co se to děje. Jen co vyběhli ven, jenom v pyžamech, hřebci se uklidnili a připajdal k nim Mourek. Hned další den ráno se vydala Ketrin s Mourkem k veterináři, ten zjistil, že má Mourek pacinku zlomenou a dostal sádru. U veterináře se mu nelíbilo, a proto byl rád když zase seděl v autě i když už se sádrou. Jen co zastavilo auto a Ketrin otevřela dveře Mourek vzlezl z auta a snažil se dopajdat ke koním, kteří na něho netrpělivě čekali. Ale Václav se k němu rozeběhl a k výběhu ho donesl. Ontário se vzpínal radostí, že se Mourek vrátil. Další tři týdny byly neuvěřitelné. Sousedé a lidé z vísky, kde bydleli, se až divili jak velké přátelství může vzniknout mezi dvěma hřebci a jedním kocourkem. Misku se žrádlem pro Mourka začali dávat do přístřešku, kde měli hřebci seno. Když měl mourek hlad nebo žízeň, něžně ho frencis nebo Ontáriopodepírali, aby se tam dopajdal. Když se Mourek uzdravil, začali si spolu hrát a jejich přátelství se ještě upevnilo. A Mourek chodil na procházky jedině s hřebci.
FRENCISOVA NOHA
Asi za dva měsíce po Mourkově uzdravení jeli na přehlídku plemených hřebců plemene Hafling, Hucul, Shetlanský pony, Shirský,Starokladrubský kůň a Velšský pony (sekce A, B, C, D). Když Frencis skákal skok ve volnosti, štípla ho vosa, na kterou byl alergický. Mimochodem oba dva vyhráli. Poznat to bylo až doma kdy mu opuchla noha. Václav hned zavolal veterináře a ten nasadil Frencisovi antibiotika. Frencis nmohl chodit ven, a tak i Mourek a Ontário zůstávali ve stáji. Celých 7 dní se ho snažili povzbuzovat a dařilo se jim to. Frencisovi se dařilo, měl vše. Mourek mu každý den nosil myši, ale Frencis je nežral. Ontário ho nechával žrát svoje seno a oves. Ketrin s Václavem mu každé ráno trhali čerstvou trávu. Kdo by nechtěl takový luxus jako měl Frencis.
NAROZENINY
Za dalších 6 měsíců měli hřebci a Mourek slavili narozeniny. Frencis se narodil 19.6. a Ontário se narodil 1.6. Ale manželé se je rozhodlli oslavovat 10.6., to se narodil Mourek. A ten den nastal. Hřebcům byly 4 roky a Mourkovi 1 rok. Mourek dostal půlku grilovaného kuřete a hřebci, každý 1, dort z trávy, ovoce a zeleniny. Všem moc Chutnalo. A co dárky? Mourek dostal tmavě zelené vodítko, aby mohl s nima jezdit na různé výstavy, svody atd. Frencis dostal novou světle fialovu ohlávku a uzdu. Ontário dostal novou světle modrou ohlávku a uzdu. Celý tento den si všichni užili.
INZERÁT
Ubíhal den po dni a nic se nedělo. Jednoho dne v únoru následujícího roku podali manželé inzerát:
MÁME DVA PLEMENÉHŘEBCE HAFLING A SHIRSKÝ KŮŇ. POPLATEK ZA PŘIPUŠTĚNÍ JE 10 000 KČ. OBA VYHRÁVÁJÍ SOUTĚŽE. PIŠTE NA : bronkovi@seznam.cz.
Až za 3 měsíce se ozvali Kimovi, kteří nebdleli dleko:
Máme 2 klisny. 1. klisna je Hafling je zapsána v plemenné kniz, 2. klisna je ČMB a není zapsána v plemenné knize. chtěli bychom klisnu ČMB zkřížit s vaším Shirským hřebcem, potřebujeme něžného chla´dse do zápřahu a tento kříženec by byl ideální. A klisnu haflinga připustit vaším Haflingem. Ozvěte se prosím.
Bronkovi odpověděli:
Dobře a zde Vám i posíláme mapu. Můžete přijet ve dvě hodiny?
Kimovi odepsali:
Mapa není třeba, ale děkujeme zani. Nedávno jsme kolem Vás projíždělli, ale nebyli sme si jistí jestlli to jsou hřebci. Tak mi zítra ve dvě hodiny přijedeme. Budeme se těšit.
Další den ráno se Ketrin s Václavem probudili, nasnídali se a šli koně upravit. Vyčistili jim kopyta, krásně vyhřebelcovali, učesali hřívu...... Po této hodinové úpravě se hřebci leskli. Vyúpadali jak když jedou na nějakou mezinárodní výstavu reprezentovat ČR, Mourek se chtěl taky nechat takle opečovávat, a tak ho Ketrin také upravila. Pro jistotu je radši ani nepustili do výběhu, aby se nezašpinili. A konečně tu byla hodina H. Byli 2 hodiny odpoledne. Přijelo auto s přívěsem. Z něho elegantně vystoupili 2 klisny. Ketrin vyvedla Frencise a Václav Ontária, Mourek samozřejmě taky přišel, u toho nesměl přeci chybět, jenomže se připletl klisně ČMB pod nohy, nic se mu nestalo díky Ontáriovo, který pohotově zareagoval a klisninu nohu jemně odstrčil vedle Mourka. Vše proběhlo jak má. Když klisny odjížděli hřebc na rozloučenou zahřáli. Za 14 měsíců se náhle objevili 2 auta a každé mělo přívěs. Ketrin vyběhla ven, aby zjistila co se to děje. Přijeli ty klisny i s hříbaty. Klisna Haflinga měla jedno roztonilé hříbátko a to mělo tmavší srst. Klisna ČMB měla dvojčata, klisničku a hřěbečka. Hřebeček měl černou srst po Ontáriovi a žlutou hřívu po klisně ČMB, měl i mallou vězdu a levou přednía pravou zadní po ,,kolena" bílé a klisnička měla hnědou srst po klisně a černou hřívu po Ontáriovi, měla ještě malou lysinu po klisně a pravou přední a levou zadní po ,,kolena" bílé. Oba hřebci si s hříbaty hráli celý den. Tak tento den si velice užili a nabídky na připouštění se jim jen hrnuli.
7. den mohl Frencis už ven, protože dobral antibiotika a noha se uzdravila. Byla na měm vydět radost, když se proběhl ve výběhu. Ontário a Mourek se také radovali.
PŘÍBĚHY
† 16. 11. 2009 | kód autora:
Tvi
PŘÍBĚHY
ONTÁRIA PARA EL AMOR
, FRENCISE FOR LOVE
a
MOURKA 1.
ÚVOD
Ontário para el amor je plemeným hřebcem Shirského koně. V kohouku měří skoro 190 cm, přesněji 189 cm. Je to vraník s bílou hvězdou, přední nohy má po ,,kolena" bílé a zadní nohy jsou bez odznaků. Má i zvlástní znamení, je to bílá tečka o průměru 3 cm na kohoutku.
Frencis for love je také plemeným hřebcem, ale plemene Hafling. v kohoutku měří 152 cm. Je to ryzák s bílou hřívou a ocasem, jak je u Haflingů obvyklé, ale srst je hodně tmavá. Na hlavě má lysinu, ale na nohách odznky nemá.
A mourek 1. je kocurkem plemene Pouliční směska. Je moratý s bílýma nohama a náprsenkou.
Ketrin pochází z USA, kde se i poznali, a Václav z Čech, kde se tento příběh odehrává.
ZLOMENÁ PACINKA
Příběh začíná jejich setkáním. Ontária a Frencise si koupil mladý manželský pár BRONKOVI, když hřebcům byl 1 rok. Ve třech letech byli hřebci zapsáni do plemených knih a měsíc na to si Ketrin a Václav koupili kocourka Mourka, a protože to byla jejich první kočka, tedy kocourek, dali mu přídomek 1.
Ontário s Frencisem, kreří byli v té době už tak dost velkými přáteli, se s Mourkem velmi brzo spřátelili.
Jednou v noci se Mourek vrátil z jeho 1. a hodinové procházky, a bolel ho pacinka. Bylo léto a to koně byli venku i přez noc. Ontário div neporazil strom ve výběhu, jak žačali dělat nepořádek, aby Ketrin a Václava vzbudili. A povedlo se! Kertin se probudila a rovnou probudila Václava. Vyběhli ven vyděšení co se to děje. Jen co vyběhli ven, jenom v pyžamech, hřebci se uklidnili a připajdal k nim Mourek. Hned další den ráno se vydala Ketrin s Mourkem k veterináři, ten zjistil, že má Mourek pacinku zlomenou a dostal sádru. U veterináře se mu nelíbilo, a proto byl rád když zase seděl v autě i když už se sádrou. Jen co zastavilo auto a Ketrin otevřela dveře Mourek vzlezl z auta a snažil se dopajdat ke koním, kteří na něho netrpělivě čekali. Ale Václav se k němu rozeběhl a k výběhu ho donesl. Ontário se vzpínal radostí, že se Mourek vrátil. Další tři týdny byly neuvěřitelné. Sousedé a lidé z vísky, kde bydleli, se až divili jak velké přátelství může vzniknout mezi dvěma hřebci a jedním kocourkem. Misku se žrádlem pro Mourka začali dávat do přístřešku, kde měli hřebci seno. Když měl mourek hlad nebo žízeň, něžně ho frencis nebo Ontáriopodepírali, aby se tam dopajdal. Když se Mourek uzdravil, začali si spolu hrát a jejich přátelství se ještě upevnilo. A Mourek chodil na procházky jedině s hřebci.
FRENCISOVA NOHA
Asi za dva měsíce po Mourkově uzdravení jeli na přehlídku plemených hřebců plemene Hafling, Hucul, Shetlanský pony, Shirský,Starokladrubský kůň a Velšský pony (sekce A, B, C, D). Když Frencis skákal skok ve volnosti, štípla ho vosa, na kterou byl alergický. Mimochodem oba dva vyhráli. Poznat to bylo až doma kdy mu opuchla noha. Václav hned zavolal veterináře a ten nasadil Frencisovi antibiotika. Frencis nmohl chodit ven, a tak i Mourek a Ontário zůstávali ve stáji. Celých 7 dní se ho snažili povzbuzovat a dařilo se jim to. Frencisovi se dařilo, měl vše. Mourek mu každý den nosil myši, ale Frencis je nežral. Ontário ho nechával žrát svoje seno a oves. Ketrin s Václavem mu každé ráno trhali čerstvou trávu. Kdo by nechtěl takový luxus jako měl Frencis.
NAROZENINY
Za dalších 6 měsíců měli hřebci a Mourek slavili narozeniny. Frencis se narodil 19.6. a Ontário se narodil 1.6. Ale manželé se je rozhodlli oslavovat 10.6., to se narodil Mourek. A ten den nastal. Hřebcům byly 4 roky a Mourkovi 1 rok. Mourek dostal půlku grilovaného kuřete a hřebci, každý 1, dort z trávy, ovoce a zeleniny. Všem moc Chutnalo. A co dárky? Mourek dostal tmavě zelené vodítko, aby mohl s nima jezdit na různé výstavy, svody atd. Frencis dostal novou světle fialovu ohlávku a uzdu. Ontário dostal novou světle modrou ohlávku a uzdu. Celý tento den si všichni užili.
INZERÁT
Ubíhal den po dni a nic se nedělo. Jednoho dne v únoru následujícího roku podali manželé inzerát:
MÁME DVA PLEMENÉHŘEBCE HAFLING A SHIRSKÝ KŮŇ. POPLATEK ZA PŘIPUŠTĚNÍ JE 10 000 KČ. OBA VYHRÁVÁJÍ SOUTĚŽE. PIŠTE NA : bronkovi@seznam.cz.
Až za 3 měsíce se ozvali Kimovi, kteří nebdleli dleko:
Máme 2 klisny. 1. klisna je Hafling je zapsána v plemenné kniz, 2. klisna je ČMB a není zapsána v plemenné knize. chtěli bychom klisnu ČMB zkřížit s vaším Shirským hřebcem, potřebujeme něžného chla´dse do zápřahu a tento kříženec by byl ideální. A klisnu haflinga připustit vaším Haflingem. Ozvěte se prosím.
Bronkovi odpověděli:
Dobře a zde Vám i posíláme mapu. Můžete přijet ve dvě hodiny?
Kimovi odepsali:
Mapa není třeba, ale děkujeme zani. Nedávno jsme kolem Vás projíždělli, ale nebyli sme si jistí jestlli to jsou hřebci. Tak mi zítra ve dvě hodiny přijedeme. Budeme se těšit.
Další den ráno se Ketrin s Václavem probudili, nasnídali se a šli koně upravit. Vyčistili jim kopyta, krásně vyhřebelcovali, učesali hřívu...... Po této hodinové úpravě se hřebci leskli. Vyúpadali jak když jedou na nějakou mezinárodní výstavu reprezentovat ČR, Mourek se chtěl taky nechat takle opečovávat, a tak ho Ketrin také upravila. Pro jistotu je radši ani nepustili do výběhu, aby se nezašpinili. A konečně tu byla hodina H. Byli 2 hodiny odpoledne. Přijelo auto s přívěsem. Z něho elegantně vystoupili 2 klisny. Ketrin vyvedla Frencise a Václav Ontária, Mourek samozřejmě taky přišel, u toho nesměl přeci chybět, jenomže se připletl klisně ČMB pod nohy, nic se mu nestalo díky Ontáriovo, který pohotově zareagoval a klisninu nohu jemně odstrčil vedle Mourka. Vše proběhlo jak má. Když klisny odjížděli hřebc na rozloučenou zahřáli. Za 14 měsíců se náhle objevili 2 auta a každé mělo přívěs. Ketrin vyběhla ven, aby zjistila co se to děje. Přijeli ty klisny i s hříbaty. Klisna Haflinga měla jedno roztonilé hříbátko a to mělo tmavší srst. Klisna ČMB měla dvojčata, klisničku a hřěbečka. Hřebeček měl černou srst po Ontáriovi a žlutou hřívu po klisně ČMB, měl i mallou vězdu a levou přednía pravou zadní po ,,kolena" bílé a klisnička měla hnědou srst po klisně a černou hřívu po Ontáriovi, měla ještě malou lysinu po klisně a pravou přední a levou zadní po ,,kolena" bílé. Oba hřebci si s hříbaty hráli celý den. Tak tento den si velice užili a nabídky na připouštění se jim jen hrnuli.
7. den mohl Frencis už ven, protože dobral antibiotika a noha se uzdravila. Byla na měm vydět radost, když se proběhl ve výběhu. Ontário a Mourek se také radovali.
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
